Část 1 - Úvodní myšlenka

Někdy v polovině roku 2000 jsme řešili jeden z projektů, jehož cílem bylo zavést a udržovat systém řízení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v návaznosti na požadavky OHSAS 18001:1999. Tento projekt byl jeden z prvních v České republice, a tudíž jsme se zcela určitě dopustili při této pionýrské práci bezpočtu chybných nebo mylných rozhodnutí, o jejichž (ne)kvalitě jsme se bohužel dozvěděli až s delším odstupem času.

Jednou z těchto chyb byl i způsob udržování informací o nebezpečích a rizicích a opatření na ochranu před jejich působením ve výrobní organizaci s počtem zaměstnanců převyšujícím 1000 osob.

Zvažovali jsme v tu dobu i některá již tehdy dostupná softwarová řešení, nicméně se ukázalo, že jde buď o velmi nákladnou záležitost ze zahraniční provenience nebo o místní počítačovou aplikaci přinášející v konečném důsledku spíše komplikace než řešení.

Rozhodli jsme se tedy vzít to nejjednodušší, co bylo k dispozici, tedy excelové tabulky a wordovské dokumenty. Jejich propojením pak vznikaly dílčí řídící dokumenty, které jsme pro výše uvedený účel potřebovali a v té době byly i dostačující. Nicméně s postupem času jsme zjistili, že lidských činností, které potřebujeme z pohledu nebezpečí a rizik řešit v onom podniku, jsou stovky. Počet jednotlivých nebezpečí, které bylo třeba vždy zvlášť vyhodnotit, bylo několik tisíc. Potíže s udržováním takto rozsáhlých excelových tabulek na sebe nenechaly dlouho čekat, a to byl asi první impuls směřující k řešení správy informací souvisejících s nebezpečími a riziky v podniku na bázi relační databáze, která výkonem a uživatelským komfortem ony excelové tabulky propojené s wordovskými dokumenty výrazně předčí.

Na sklonku roku 2005 spatřila světlo světa první verze programu RISCON, jehož účelem bylo jen organizovat informace těsně spjaté s problematikou nebezpečí a rizik v nějakém podniku.

Všichni, kdo se v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci trochu orientují, dobře ví, že vyhledávání nebezpečí a hodnocení rizik je jedním (možná stěžejním) nikoliv však jediným problémem, který je třeba nějak vyřešit. Z toho důvodu se do programu RISCON dostaly prvky spojené s řízením dokumentace, plánováním, s aspekty a dopady na životní prostředí stejně jako prvky spojené s jednoduchou evidencí osob a informačními elementy, které s nimi souvisí (výcvik a jeho plánování, tvorba osnov školení a výcviku), a v neposlední řadě řešení v mnoha podnicích palčivého problému rychlé tvorby prezenčních listin a rychlého zaznamenávání jednotlivých školení, kterých mohou být v jednom podniku v rozsahu kalendářního roku tisíce.

Informace tohoto druhu jsou v rámci podniku potřeba na různých místech v reálném čase. S tím vyvstává potřeba sdílení v rámci lokální počítačové sítě, případně i mezi jednotlivými geograficky nejrůzněji rozmístěnými pobočkami. S tím vývoj programu RISCON od začátku počítá. Je skutečností, že program RISCON zatím není k dispozici pro architekturu klient-server, nicméně i tak má co v tomto směru nabídnout, což potvrzuje jeho nasazení ve více než 150-ti organizacích nejrůznějších odvětví a velikostí v rámci ČR.

Ale zpět k nebezpečím a rizikům. Praxe ukazuje, že výsledky veškeré zjišťovací, analytické a hodnotící práce jsou velmi často redukovány tím, že se tyto výsledky a stanovená řídící opatření nedostanou ve snadno srozumitelné formě těm, pro které jsou primárně určeny. Máme tím na mysli řadové zaměstnance u výrobních linek, v údržbě, v nemocnicích, ve školách, v kancelářích nebo na jiných pracovištích. Postupné skládání informací v programu RISCON pomáhá naplnit tuto podmínku způsobem, jaký zatím jiné nám známé nástroje nenabízejí.

Část 2 - Návaznosti na hodnocení rizik

Hodnocení rizik je bez rozdílu zákonnou povinností každého zaměstnavatele. Povinností na stejné úrovní je i seznamování dotčených zaměstnanců s výsledky tohoto hodnocení a s navazujícími preventivními opatřeními.

Zákon tedy jasně vymezuje, co se má provést, ale nikde nelze najít zmínku o tom, jak tento požadavek prakticky naplnit. Začne-li o tom jeden přemýšlet, dříve nebo později začnou přicházet následující otázky:

• Jak má hodnocení rizik vypadat?
• Koho mám s čím a v jakém rozsahu seznámit?
• Musím proškolit všechny ze všeho?
• Jaká má být hloubka detailu?
• Musí se hodnocení rizik akutalizovat? Jak často?
• Jak najít rizika?
• Kolik mě/nás/naši firmu naplnění této povinnosti bude stát času, peněz či jiných zdrojů?
• Jak má hodnocení rizik vypadat?

Tento výčet otázek je jen malým vzorkem. Navíc v drtivé většině podniků nastupujeme do „rozjetého vlaku“ a je potřeba zvažovat, co z toho, co už máme, lze pro účely naplnění tohoto legitimního právního požadavku použít.

Přitom všem je potřeba mít na zřeteli, že výsledky, které z tohoto procesu budou padat, musí splňovat některé základní podmínky. Jednak je nutné, aby výsledky byly prezentovány formou, která je snadno komunikovatelná nebo snadno čitelná řadovými zaměstnanci. Je nutné, aby s jednotlivými elementy bylo možné snadno nakládat a dělat v nich řízené změny. Je nutné, aby celý systém byl efektivní a neskončil svůj životní cyklus založením do šanonu resp. proplacením faktury (obvykle s nezanedbatelnou částkou).

Postupem času jsme sběrem zkušeností, metodou pokus omyl a za použití nejrůznějších informačních zdrojů nalezli řešení splňující výše uvedené podmínky, navíc vyhovující představám EuOSHA (European Occupational Safety and Health Administration, Bilbao, Španělsko) a požadavkům normy OHSAS 18001, podle které se drtivá většina systémů řízení v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci certifikuje.

Část 3 - Identifikace nebezpečí a hodnocení rizik

Pro identifikaci nebezpečí a hodnocení rizik je zcela zásadní naprosto přesně porozumět pojmům „nebezpečí“, „riziko“, „identifikace (určení) nebezpečí“ a „hodnocení rizik“. Pokud toto porozumění není jednomu jasné, lze se velmi snadno v problematice hodnocení rizik ztratit tak, že není jasné, kde je začátek a kde konec onoho usilovného snažení. O výsledném efektu ani nemluvě.

Tak tedy:

• nebezpečím je zdroj, situace, nebo úkon s potenciálem poškození ve smyslu zranění nebo nemoci (z povolání) či jejich kombinace,
• rizikem je kombinace pravděpodobnosti vzniku nebezpečné události nebo expozice a závažnosti zranění nebo onemocnění, které může tato událost nebo expozice způsobit,
• identifikací (určením) nebezpečí je proces poznání, že nebezpečí existuje a definování jeho charakteristik a
• hodnocením rizik je proces vyhodnocování rizik vznikajících z nebezpečí, přičemž se zvažuje vhodnost jakýchkoliv existujících řídících opatření, a rozhodování o tom, zda je riziko přijatelné.

Tolik definice z mezinárodně uznávané normy OHSAS 18001:2007.

Z praktického hlediska je vhodné si pamatovat že vztah nebezpečí a rizika je vždy takový, že nebezpečí je zdrojem rizika. Například zvýšená hladina hluku je zdrojem rizika poškození sluchu.

V tomto jednoduchém přístupu je však jeden zakopaný pes mnoha lidem matoucí hlavu. Tím zakopaným psem je nedůslednost ve správném používání těchto pojmů našimi právními předpisy počínaje Zákoníkem práce a zákonem č. 309/2006 Sb., tvořícími střechu oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Pokud totiž máme vyhledávat rizika, tedy vyhledávat na pracovištích kombinace pravděpodobnosti a závažnosti, zjistíme, že jde o nesmysl. Žádnou kombinaci pravděpodobnosti a závažnosti na pracovišti ještě nikdo nenašel, leda že by věštil z křišťálové koule. To, co můžeme efektivně vyhledávat, jsou nebezpečí, a u některých z nich je potřeba si ještě pohrát s definováním resp. se zjištěním jejich charakteristik, jinak je totiž dále vyhodnotit ani nelze.

Aby bylo hledání nebezpečí co nejúčinnější, je vhodné si organizaci (výrobní podnik, nemocnici, školu, úřad, nákupní centrum či cokoli jiného) rozdělit na malé buňky, v nichž jsou zaměstnanci vystaveni téměř shodným způsobem téměř shodným nebezpečím. V odborné literatuře se lze v tomto ohledu setkat s termínem „skupina s podobnou expozicí“. Obvykle je touto buňkou nějaká určitá činnost anebo obsluha určité části výrobní linky apod. Podrobnosti se dočtete v kapitole 1.3 Souvislosti se systémy řízení v podniku. Jistou analogií může být hledání důkazních materiálů policií v terénu, kdy se určitá předmětná oblast rozdělí na např. 30 částí stejné velikosti a každou část pak prohledáváme zvlášť. Z toho pak můžeme snadno zjistit, jaký objem práce a času nás čeká, kolik již máme za sebou nebo kolik lidí na to budeme potřebovat, abychom práci stihli v nějakém stanoveném termínu.

Pro vyhledávání nebezpečí pro určitou činnost se vyplácí mít k dispozici seznam již nalezených nebezpečí. Tento seznam se pak bude průběžně obohacovat, pokud dotazováním, měřením, vlastní zkušeností nebo čtením nějakých jiných zdrojů odhalíme další nové nebezpečí. Tento základní seznam může vypadat například takto:

• fyzická zátěž - hmotnost ručně manipulovaných břemen
• hluk
• ionizující záření
• kontakt kůže s nebezpečnou chem. látkou
• kontakt nebezpečné chemické látky s kůží nebo očima - akutní
• kontakt nebezpečné chemické látky s kůží nebo očima - dlouho
• kontakt s (potenciálně) nebezpečnými biologickými činiteli
• kontakt s brusným pásem při sbrušování pravítek
• kontakt s extrémně chladným povrchem nebo látkou
• kontakt s horkým povrchem nebo horkou látkou
• kontakt s ostrým hrotem
• kontakt se střižným nebo sbíhavým místem
• kontakt z ostrou hranou skla
• mechanická komprese dolních končetin
• mechanická komprese horních končetin
• mechanická komprese trupu
• mechanická komprese trupu způsobena vozíky
• nadýchání nebezpečné chemické látky - akutní účinek
• nadýchání nebezpečné chemické látky - dlouhodobý účinek
• nadýchání zplodin hoření
• nahodilá expozice chemickou látkou (oxid siřičitý)
• napadení jinou osobou
• napadení zvířetem, hmyzem
• naražení, skřípnutí nebo úder ručním nářadím
• navinutí rotující částí stroje
• nebezpečný kontakt s "živou" částí elektrického vedení
• nebezpečný okolní podtlak
• nebezpečný okolní přetlak
• nebezpečí požáru
• nebezpečí výbuchu
• neionizující záření nebo elektromagnetické pole
• psychická zátěž
• pád z ložné plochy nákladního vozidla
• pád z výšky nebo do prohlubně
• pád z řezacího stolu
• pád ze žebříku
• snížení koncentrace kyslíku k dýchání vytěsněním, spotřebou
• uklouznutí a pád po rozsypaných kuličkách
• uklouznutí po ............ a následný pád
• uklouznutí po mokré podlaze a následný pád
• vibrace na celé tělo
• vibrace na ruce
• zakopnutí a následný pád o předměty na ložné ploše
• zakopnutí a pád o předměty, kryty a stojany
• zakopnutí o ...... a následný pád
• zasažení elektrickým proudem
• zasažení médiem pod tlakem
• zasažení odlétajícími částicemi
• zasažení padajícím předmětem
• zasažení pohyblivou částí stroje
• zasažení projíždějícím dopravním prostředkem
• zasažení uvolněnou vázací páskou
• zasažení vymrštěným pohyblivým vedením s .........pod tlakem
• zasažení vystřelenou nebo odraženou sponou
• zasažení vystřeleným hřebíkem
• zasažení zavěšeným břemenem
• zasypání nebo zavalení materiálem
• zatěžující pracovní poloha
• zátěž chladem
• zátěž teplem
• zátěž zraková
  

Jak je vidět, nebezpečí je celá řada. A to určitě uvedený seznam zdaleka není vyčerpávající. Důležité je přijmout fakt, že existují nebezpečí běžně známá, která dokáže po chvilce sledování odhalit téměř každý. Pak existují ta, o nichž se třeba bez měření vůbec nedozvíme (například záření nebo chemické látky, které nelze lidskými smysly včas odhalit). Dále existují taková, o nichž se nemáme šanci dozvědět, pokud nám o nich nepoví zaměstnanci, jichž se přímo týkají a které mají s výkonem předmětné činnosti letité zkušenosti. Nebezpečí patřící do poslední skupiny mohou být natolik specifická, že je neodhalí sám o sobě ani sebelepší osoba odborně způsobilá v prevenci rizik, aniž by provedla ono dotazování osob konkrétní práci přímo provádějících případně přímo řídících. Bez jejich vstupu totiž riskujeme, že z našeho určování nebezpečí a hodnocení rizik vzniknou nakonec obecně znějící plky, při jejichž proškolování budou dotčení zaměstnanci usínat. … a měli by k tomu jasný důvod.

Stejný důvod nás vede k tomu, abychom prostřednictvím programu RISCON neposkytovali jakási předem hotová řešení, kde bychom k nějaké typické činnosti přiřazovali nějaká typická nebezpečí a ta potom vyhodnotili. Každá lidská činnost v každé organizaci nebo podniku může být do jisté míry podobná, ale vždy je svým způsobem unikátní, protože může probíhat za různých okolností daných vybavením, prostředím, výkonem apod.. To znamená, že žádné předem zcela hotové řešení neexistuje. Každý si musí pracoviště, jež má na starosti, „obšlápnout“ sám, aby věděl, co se na nich odehrává, resp. jakým nebezpečím je personál na dotčeném pracovišti vystaven. S takto zjištěnými skutečnostmi lze pak dále pracovat.

Aktuální seznam dosud identifikovaných nebezpečí je standardní výstupní sestavou programu RISCON.

Část 4 - Použité metodiky hodnocení

Program RISCON lze co do hodnocení rizik využít dvěma způsoby. Jinými slovy, jsou v něm implementovány dvě metody hodnocení rizik, přičemž časem asi přidáme nějakou další. První z nich (kterou také doporučujeme) je postavena zcela čistě na tom, že riziko je kombinací pravděpodobnosti a závažnosti, tedy R = P x Z. Druhá metodika, přejatá ze zahraničních zdrojů, kombinuje čtyři faktory R = S x F x L x P (S znamená severity – závažnost zkoumaného nebezpečí, F = frequency – četnost expozice zkoumanému nebezpečí, L = likelihood – pravděpodobnost škodlivého projevu při expozici a P = possibility of the reduction of the impact = možnost následného zmírnění důsledků). Oba z těchto postupů mají své výhody i nevýhody a dále se je pokusíme detailněji popsat. V programu RISCON lze uživatelsky nastavit, jakou metodu hodnocení rizika chcete použít, a to vždy zvlášť pro každou organizaci, kterou pomocí programu RISCON spravujete.

Proces hodnocení rizik může být na první pohled zdánlivě složitou záležitostí, proto je program RISCON vybaven tzv. Asistentem hodnocení. Tento asistent se vždy přizpůsobí právě zvolené metodice, což vlastní proces hodnocení velice urychluje a hlavně je tento proces pořád stejný bez ohledu na hodnotitele.

R = P x Z

Tato metodika použivá standardní rizikovou matici o velikosti 4x4, přičemž na jedné ose matice jsou vynášeny hodnoty pravděpodobnosti vzniku rizika a na druhé ose hodnoty závažnosti možných následků. Průsečíkem obou hodnot v matici je výsledná míra rizika, tedy bezrozměrné číslo, které v tomto případě může nabývat hodnot od 1 do 16.

Zmíněnou rizikovou matici si lze představit třeba takto:

Barvy jednotlivých polí rizikové matice hrají roli přijatelnosti rizika. Zelenou barvou jsou vyznačena pole s přijatelnou mírou rizika, modrou barvou jsou vyznačena pole s významnou mírou rizika (v těchto případech je vhodné stanovit nějaká písemná pravidla resp. řídící preventivní opatření) a červenou barvou jsou vyznačena pole s nepřijatelnou mírou rizika (v těchto případech bychom měli vyvíjet jakékoliv rozumné úsilí k tomu, abychom míru rizika dostali vhodnými opatřeními na straně pravděpodobnosti nebo na straně závažnosti alespoň do modré oblasti; nicméně jsou v praxi situace, kdy se u konkrétního nebezpečí dostaneme do červeného pole a nepůjde s tím snadno pohnout – příkladem může být např. tepelná zátěž v hutích).

Vtip metody spočívá v tom, jak se dostat k jednotlivým hodnotám pravděpodobnosti a k hodnotám závažnosti u nalezených nebezpečí, která, jak víme, je nutné posuzovat každé zvlášť.

Abychom proces hodnocení učinili co nejméně závislým na osobě hodnotitele, je potřeba k dosažení těchto hodnot použít nějakého exaktního přístupu, je-li to možné. Pro tyto účely je nutné zařazovat nalezená nebezpečí do skupin podle toho, jakým způsobem jsou dále hodnocena. Těchto skupin je 6 a jedná se o následující:

1. nebezpečí charakterizovaná potenciální dlouhodobou expozicí karcinogenům (látkám způsobujícím rakovinu), mutagenům (látkám poškozujícím dědičnou informaci v buňce) a teratogenům (látkám ze škodlivým vlivem na reprodukci),
2. nebezpečí charakterizovaná potenciální dlouhodobou expozici chemickým látkým ve formě plynů nebo par, které mají stanoven PEL (přípustný expoziční limit),
3. nebezpečí charakterizovaná potenciální dlouhodobou expozici chemickým látkám ve formě plynů nebo par, které nepatří do skupiny 1 ani do skupiny 2,
4. nebezpečí charakterizovaná expozicí chemickým látkám, které mohou mít akutní škodlivé účinky (tj. látky klasifikované jako žíravé, vysoce toxické nebo toxické s ohledem na jejich interakci s organismem a možnostmi jejich vstupu do organismu nadýcháním / kontaktem s kůží nebo očima / požitím),
5. nebezpečí charakterizovaná expozicí ostatním tzv. kategorizovatelným rizikovým faktorům (např. prach, hluk, vibrace, fyzická zátěž apod.) a
6. nebezpečí, která nelze popsat nějakou fyzikální nebo chemickou veličinou (tzn. nebezpečí pádu, nebezpečí kontaktu s ostrou hranou, nebezpečí střetu s dopravním prostředkem apod.).

Každá z výše uvedených skupin má svůj specifický postup při hodnocení rizika resp. při stanovení hodnot pravděpodobnosti a závažnosti. Mohlo by se zdát, že je to téměř výhradně orientováno na chemické látky, ale z praxe plyne, že nebezpečí zařazená do skupin 1 až 4 netvoří v průměru ani 10% všech určených nebezpečí, zpravidla mnohem méně. Naopak nejpočetnější skupinou nebezpečí je skupina 6, kde se však hodnota pravděpodobnosti tak i hodnota závažnosti stanovuje kvalifikovaným odhadem, což může být velmi rychlé.

Pojďme se však naučit „pěšky“ způsoby hodnocení pro všechny výše uvedené skupiny.

1. Pravděpodobnost – se stanoví podle průměrného času expozice v pracovním týdnu (od 1 do 10-ti hodin se přiřadí hodnota 1, od 11 do 20-ti hodin se přiřadí hodnota 2, od 21 do 30-ti hodin se přiřadí hodnota 3, nad 30 hodin týdně se přiřadí hodnota 4).
   
   Závažnost – se stanoví jednoduše, vždy je to hodnota 4.
   
   
2. Pravděpodobnost – se stanoví na základě zhodnocení základních faktorů, které na expozici mohou mít vliv podle vzorce:
   
   P = (x1 + x2 + x3 + x4 + x5)/5,
   
   kde:
   
   x1 je velikost expozičního limitu,
   x2 je tlak par látky při její provozní teplotě,
   x3 je průměrná doba expozice v hodinách za týden,
   x4 jsou aktuálně nastavená opatření omezující expozici a
   x5 je odhadované množství, s nímž se na pracovišti nakládá,
   
   Za x1 dosadíme:
   
   1 v případě, že PEL › 100 ppm,
   2 v případě, že 10 ppm ‹ PEL ‹= 100 ppm,
   3 v případě, že 1 ppm ‹ PEL ‹= 10 ppm a
   4 v případě, že PEL ‹= 1 ppm.
   
   Zde je nutné připomenout, že PEL, který je uveden v právním předpisu, případně v bezpečnostním listu, je potřeba přepočítat s ohledem na délku směny (je-li jiná než osmihodinová) a s ohledem na intenzitu plicní ventilace. Vzorečky k těmto triviálním výpočtům stejně jako konverzní faktory z mg.m^-3 na ppm lze nalézt v příslušné příloze n.v. č. 361/2007 Sb.
   
   Za x2 dosadíme:
   
   1 v případě, že tlak par ‹= 1 mmHg,
   2 v případě, že 1 mmHg ‹ tlak par ‹= 10 mmHg,
   3 v případě, že 10 mmHg ‹ tlak par ‹= 100 mmHg a
   4 v případě, že tlak par › 100 mmHg.
   
   Zde lze podotknout, že tlak par je závislý na teplotě příslušné látky (s rostoucí teplotou tlak par roste). To může být důležité, je-li teplota látky odlišná od teploty uvedené v bezpečnostním listu pro hodnotu tlaku par. Je-li hodnota tlaku par uvedena v jednotkách kPa, pak lze použít jednoduchý vztah: 1 kPa = 7.52 mmHg.
   
   Za x3 dosadíme:
   
   1 v případě, že průměrná expozice nepřekračuje 10 hodin týdně,
   2 v případě, že 10 hodin týdně ‹ průměrná expozice ‹= 20 hodin týdně,
   3 v případě, že 20 hodin týdně ‹ průměrná expozice ‹= 30 hodin týdně a
   4 v případě, že průměrná expozice překračuje 30 hodin týdně.
   
   Za x4 dosadíme:
   
   1 v případě, že k použití látky se používá uzavřený proces,
   2 v případě, že je používáno lokální odsávání,
   3 v případě, že jsou používány účinné osobní ochranné prostředky a
   4 v případě, kdy nejsou nasazena žádná preventivní opatření.
   
   Za x5 dosadíme:
   
   1 v případě, že se obvykle používané množství měří v miligramech,
   2 v případě, že se obvykle používané množství měří v gramech,
   3 v případě, že se obvykle používané množství měří v kilogramech a
   4 v případě, že se obvykle používané množství měří v tunách.
   
   Potom hodnoty x1 až x5 sečteme, výsledek vydělíme 5-ti, zaokrouhlíme a tím dostáváme hodnotu pravděpodobnosti vzniku rizika.
   
   Závažnost - se stanoví tak, že za ni dosadíme kategorii, do jaké byla příslušná činnost (práce) zařazena v rámci tzv. kategorizace prací po provedené příslušného měření oprávněnou (akreditovanou) laboratoří.
   
   
3. Pravděpodobnost – se stanoví podle průměrného času expozice v pracovním týdnu (od 1 do 10-ti hodin se přiřadí hodnota 1, od 11 do 20-ti hodin se přiřadí hodnota 2, od 21 do 30-ti hodin se přiřadí hodnota 3, nad 30 hodin týdně se přiřadí hodnota 4).
   
   Závažnost – lze stanovit jen individuálně na základě dostupných informací, které k dotčené chemické látce dokážeme sehnat; zde lze uplatnit i princip preventivní opatrnosti tím, že přiřadíme hodnotu 4, dokud nebudeme mít důkazy o tom, že je to jinak; můžeme také využít služeb Státního zdravotního ústavu spočívajících v individuálním stanovení přípustného expozičního limitu, čímž případ přesuneme do skupiny 2.
   
   
4. Pravděpodobnost – se stanoví na základně četnosti, s jakou se dotčení zaměstnanci s látkou z této skupiny v pracovním týdnu setkávají, nepravděpodobně nebo méně než 1x za týden = 1, ojediněle = 2, opakovaně = 3 a téměř trvale nebo trvale = 4.
   
   Závažnost – se stanoví na hodnotu 3 nebo 4 podle toho, jaké nejpravděpodobnější účinky lze s ohledem na koncentraci žíravé nebo toxické látky očekávat.
   
   
5. Pravděpodobnost – se stanoví podle průměrného času expozice v pracovním týdnu (od 1 do 10-ti hodin se přiřadí hodnota 1, od 11 do 20-ti hodin se přiřadí hodnota 2, od 21 do 30-ti hodin se přiřadí hodnota 3, nad 30 hodin týdně se přiřadí hodnota 4).
   
   Závažnost – se stanoví tak, že za ni dosadíme kategorii, do jaké byla příslušná činnost (práce) zařazena v rámci tzv. kategorizace prací.
   
   
6. Pravděpodobnost – se stanoví na základně četnosti, s jakou se dotčení zaměstnanci s konkrétním nebezpečím v pracovním týdnu setkávají, nepravděpodobně nebo méně než 1x za týden = 1, ojediněle = 2, opakovaně = 3 a téměř trvale nebo trvale = 4.
   
   Závažnost – se stanoví odhadem toho, jaké mohou být asi nejočekávanější důsledky v případě, že se hodnocené nebezpečí skutečně projeví, poranění bez nutnosti zásahu lékaře = 1, poranění vyžadující zásah lékaře = 2, poranění vyžadující neschopnost delší než 3 dny s kompletní vyléčitelností = 3, poranění s trvalými následky nebo smrt = 4.
   
   

R = S x F x L x P

Tato metodika hodnocení rizika je založena na kombinaci čtyřech faktorů, resp. hodnot. Jedná se o:

• S (Severity), závažnost zkoumaného nebezpečí,
• F (Frequency), četnost expozice zkoumanému nebezpečí,
• L (Likelihood), pravděpodobnost škodlivého projevu při expozici,
• P (Possibility of the Reduction), možnost následného zmírnění důsledků.

Všechny čtyři faktory se stanovují odhadem a jednotlivé hodnoty se přiřazují podle slovních vyjáření, které nejlépe odpovídá názoru hodotitele nebo skupiny hodnotitelů. První faktor „S“ má ještě navíc různé varianty pro následující skupiny nebezpečí:

1. fyzická (úrazová) poranění,
2. škody na majetku,
3. expozice škodlivým pracovním podmínkám,
4. environmentální škody,
5. reakce orgánů,
6. veřejnost a média.

Hodnoty „S“ tedy mohou nabývat následujících hodnot:

• pro fyzická (úrazová) poranění,
  • 1 v případě první pomoci na pracovišti nebo ošetření lékařem
  • 2 v případě dočasného přeřazení případně PN nejvýše 2 měsíce
  • 3 v případě PN delší než 2 měsíce a/nebo lehkých trvalých následků
  • 4 v případě PN s trvalými následky nebo několik osob s PN
  • 5 v případě smrtelného zranění jedné nebo několika osob
• pro škody na majetku,
  • 1 v případě škod menších než 1.000 EUR
  • 2 v případě škod nad 1.000 EUR ale menších než 10.000 EUR
  • 3 v případě škod nad 10.000 EUR ale menších než 100.000 EUR
  • 4 v případě škod nad 100.000 EUR ale menších než 1.000.000 EUR
  • 5 v případě škod nad 1.000.000 EUR
• pro expozice škodlivým pracovním podmínkám,
  • 1 v případě expozic pod expozičním limitem
  • 2 v případě expozic nepříjemných, lehce překračujících limit
  • 3 v případě expozic škodlivých, 2 až 5-ti násobek exp. limitu
  • 4 v případě expozic s nevratnými nebo senzibilizujícími účinky
  • 5 v případě expozic život ohrožujících
• pro environmentální škody,
  • 1 v případě drobného úniku uvnitř areálu bez následků
  • 2 v případě porušení předpisů nebo smluvních závazků v ŽP
  • 3 v případě lehkého úniku mimo areál
  • 4 v případě úniku mimo areál s nepřehlédnutelnými důsledky
  • 5 v případě těžkého úniku mimo areál s katastrofickými důsledky
• pro reakce orgánů,
  • 1 v případě, že událost není nutné oznamovat
  • 2 v případě, že je nutné oznámení příslušným orgánům
  • 3 v případě, že hrozí správní řízení nebo pokuta
  • 4 v případě, že hrozí soudní řízení
  • 5 v případě, že hrozí soudní řízení a vysoká pokuta
• pro veřejnost a média.
  • 1 v případě žádné akce veřejnosti nebo médií
  • 2 v případě telefonátů od místních novinářů
  • 3 v případě škodlivého komentáře v místním tisku
  • 4 v případě negativního oznámení regionálního rozsahu
  • 5 v případě oznámení v médiích celonárodního rozsahu.

Hodnoty „F“ mohou nabývat následujících hodnot:

• 0.1 pro téměř nemožné, nebo expozice je menší než 1% (24 hodin)
• 1 pro vysoce nepravděpodobné, nebo expozice je cca 1% (24 hodin)
• 2 pro nepravděpodobné, nebo expozice je cca 10% (24 hodin)
• 3 pro možné, nebo expozice je cca 25% (24 hodin)
• 4 pro pravděpodobné, nebo expozice je cca 50% (24 hodin)
• 5 pro téměř jisté, nebo trvalou expozici.

Hodnoty „L“ mohou nabývat následujících hodnot:

• 1 pro pravděpodobnost výskytu nebezpečné události 1:1000000 až 1:100000
• 2 pro pravděpodobnost výskytu nebezpečné události 1:10000 až 1:1000
• 3 pro pravděpodobnost výskytu nebezpečné události 1:100 až 1:10.

Hodnoty „P“ mohou nabývat následujících hodnot:

• 1 pro případy, kdy s následným zmírněním škody lze počítat
• 2 pro případy, kdy s následným zmírněním škody nelze počítat.

Výsledná míra rizika se vypočte jako součin hodnot R = S x F x L x P. To znamená, že výsledná míra rizika může mít v nejlepším případě hodnotu 0.1 a v nejhorším případě hodnotu 150.
Výhodou tohoto postupu je relativní jednoduchost a širší rozptyl hodnot výsledné míry rizika, což umožňuje zřetelnější sledování vývoje míry rizika jak u jednotlivých nebezpečí a činností tak i u průměrné míry rizika za celou organizaci. Nevýhodou je vysoká míra závislosti na subjektivním hodnocení některých nebezpečí a nemožnost přímého využití výsledků tzv. kategorizace prací.